O "culture shock" [kulturni sok] jsem uz nekolikrat slysel, ale vzdy jsem mel pochybnosti, zda-li je to skutecne takovy problem, jak je to prezentovano. Zda-li nekdo tuto oblast umele nezvelicuje, aby mel co zkoumat, ucit a nebo aby mohl prodavat konzultace. Po indonezske zkusenosti si to nemyslim. Uznavam, ze to muze byt problem nejen pri soukrome turistice jednotlivcu. Co teprve v pracovnim prostredi nadnarodnich korporaci nebo expertu v zahranici.
Premyslim sam nad sebou, jak bych zvladal indonezsky kulturni sok, kdybych tady mel pracovat. Po 3-4 tydnech turistiky jsem nedokazal akceptoval odlisnosti v mentalite (smlouvani; snahu obrat bile; nedrzeni slova; neschopnost poskytnou jasnou a presnou informaci) a dokazi me stale bezpecne nastvat. Pozn. pro rypaly: jsem si vedom, ze nic neni jen cerne nebo jen bile, a ze i zde jsou dobri lide, ale takovy to obrazek si odvazim JA. Nemam snahu popsat objektivni obraz Indonezie. A klidne si mejte vyhradu, ze je ten obraz subjektivne zkresly. Mate pravdu, je zkresleny mymi zazitky.
pátek 7. října 2011
7. Unik
5.10. Streda (pokracovani)
"Neverit vlastnim ocim" existuje. A nemyslim ten vyrok, ktery automaticky pronasime, kdyz nas neco prekvapi. Mam na mysli skutecny prozit, kdy se vas mozek nemuze srovnat s tim, co mu nervova vlakna prinaseji z oci, odmita tuto realitu prijmout. Ja jsem tento prozitek zazil. Bohuzel jako negativni zkusenost. :o(
Sedim v autobuse do Bodobudur, hrabu se v botahu, abych zkontroloval, kolik mi jeste zbyva mista ve fotaku. Otevru brasnu na fotak a na mistech pro fotak a objektiv na dalku me zdravi dve pullitrove plastove lahve s vodou. Muj mozek odmita prijmout, co to vlastne znamena, a tak vysila pokyn pro ruce a oci: "Koukni se pod petky.". Zvedam lahve, ale tam samozrejme nic neni, protoze do pouzdra se nemuze zaroven vejit fotak, objektiv na dalku a jeste dve lahve. Muj mozek stale vzdoruje a vysila dalsi pokyn: "Koukni se do batohu." Nechce stale pripustit to, co je uz nad miru jasne. Ani v batohu se nenachazi ma zrcadlovka Canon D450 ani objektiv na dalku. Az ted zacinam verit ocim a pripoustim, ze mi nekdo vzal fotak. Zrejme cestou v autobuse, kdyz jsem spal. Nastesti mam cast fotografii zalohovanych na druhe karte, ktera mi zustala. (Odpoledne v ubytovne, kdyz jsem jim sdelil, ze tam nebudu a ze mi nekdo ukradl fotak, tak mi nejaky Japonec zacal radit, ze si na veci musim davat vetsi pozor a ze on ma vse dulezite po kapsach. "Presne tohle jsem chtel a potreboval v tu chvili slyset." Je to asi tak stejne uzitecne, jako radit znasilnene, ze mela chodit na sebeobranu, aby se mohla ubranit. A nebo kdyz vam vykradli dum, ze jste mel mit jeste lepsi zabezpecovaci zarizeni. Tenhle typ rad presne odpovida mistni mentalite. Chyba neni u zlodeje, ze kradl, ale u vas, protoze vy jste mu to umoznili.)
Ztracim jakoukoliv chut dal neco poznavat. Mam chut se s nekym poprat. Alespon jsem dojel do Bodobudur a behem 20 minut jsem to probehl. Rozhodl jsem se, ze tim pro mne Indonesie konci. Zamiril jsem na vlakove nadrazi s cilem uniknout od tohoto vseho co nejdrive. Koupe jizdenky tady funguje tak, ze si u uniformovane sluzby vyzvednete zadanku na jizdenku s poradovym cislem. Do tohoto formulare vyplnite vase jmeno, odkud a kam chcete jet, jak se ten vlak jmenuje a kdy to ma byt. A pak uz jen cekate nez vyvolaji sekvenci cisel, ve ktere je i to vase. Obzvlaste vesela je tato "hra", kdyz neumite indonezsky. Urcite nenapadnym silhanim jsem odpozoroval poradove cislo me sousedky. Byla o sest mist prede mnou. Fajn, budu se orientovat podle ni. Nastesti se se mnou dal do reci soused z druhe strany. Vysvetlil mi, ze to volaji po peticich a ze ja jsem v te skupince po nem.
Yogyakartu jsem opustil ve 20.00, ale jeste pred tim vyzkousel v restauraci hady - kobru a phyton. Kobra mela neskutecne kosti a minimum masa. Naopak phyton zadnou kosta a jen maso. Bylo to zrejme pripravene na cervenem vine. Chutove zajimave, ale nic, bez ceho bych nemohl existovat. Pozitek kazilo to neskutecne mnozstvi kobrich kosti.
6.10. Ctvrtek
Vlak me vysadil na jakartskem nadraz Gambir v 5.10 - tedy s hodinovym zpozdnim. A serie "stesti" pokracovala. Ve vestibulu me odchytil taxikar a odkyval mi, ze je z Blue Bird (=spolehliva taxikarska firma). Ukazal jsem mu Lidinu adresu a potvrdil, ze to znam. Nadhodil cenu 70k. Po tom vsem jsem akceptoval. Jak se pak ukazalo, tak tu adresu neznal. Nemel bryle, takze nemohl precist tu adresu. Dokonce me posilal z auta vem na ulici, abych se sel zeptat lidi na cestu. Mel jsem pocit, ze se citi urazene, kdyz jsem ho s tim odmitl. Mel jsem ale batoh v kufru a riskovat, ze se rozjede, az budu venku, se mi fakt nechtelo. A ve finale chtel prihodit jeste 10k, ze to pry "bylo daleko". Podle Lidiny zkusenosti to ale asi nebyl Blue Bird, protoze ti vzdy musi mit zapnuty taxametr.
Lida mi nechala klic na recepci, takze jsem ji nemusel budit. Jen jsem zapadl do postele. A timto okamzikem se ma aktivni dovolena preklopila do pasivni faze. Koukam na filmy, pisu tento blog, odpocivam u bazenu.
7.10. Patek
Pasivni dovolena pokracuje - usmazil jsem si michana vajicka s parky. Shledl Roman pro muze. Zaplaval si v bazenu a precetl casopis Psychologie. Dopsal dalsi casti tohoto blogu.
"Neverit vlastnim ocim" existuje. A nemyslim ten vyrok, ktery automaticky pronasime, kdyz nas neco prekvapi. Mam na mysli skutecny prozit, kdy se vas mozek nemuze srovnat s tim, co mu nervova vlakna prinaseji z oci, odmita tuto realitu prijmout. Ja jsem tento prozitek zazil. Bohuzel jako negativni zkusenost. :o(
Sedim v autobuse do Bodobudur, hrabu se v botahu, abych zkontroloval, kolik mi jeste zbyva mista ve fotaku. Otevru brasnu na fotak a na mistech pro fotak a objektiv na dalku me zdravi dve pullitrove plastove lahve s vodou. Muj mozek odmita prijmout, co to vlastne znamena, a tak vysila pokyn pro ruce a oci: "Koukni se pod petky.". Zvedam lahve, ale tam samozrejme nic neni, protoze do pouzdra se nemuze zaroven vejit fotak, objektiv na dalku a jeste dve lahve. Muj mozek stale vzdoruje a vysila dalsi pokyn: "Koukni se do batohu." Nechce stale pripustit to, co je uz nad miru jasne. Ani v batohu se nenachazi ma zrcadlovka Canon D450 ani objektiv na dalku. Az ted zacinam verit ocim a pripoustim, ze mi nekdo vzal fotak. Zrejme cestou v autobuse, kdyz jsem spal. Nastesti mam cast fotografii zalohovanych na druhe karte, ktera mi zustala. (Odpoledne v ubytovne, kdyz jsem jim sdelil, ze tam nebudu a ze mi nekdo ukradl fotak, tak mi nejaky Japonec zacal radit, ze si na veci musim davat vetsi pozor a ze on ma vse dulezite po kapsach. "Presne tohle jsem chtel a potreboval v tu chvili slyset." Je to asi tak stejne uzitecne, jako radit znasilnene, ze mela chodit na sebeobranu, aby se mohla ubranit. A nebo kdyz vam vykradli dum, ze jste mel mit jeste lepsi zabezpecovaci zarizeni. Tenhle typ rad presne odpovida mistni mentalite. Chyba neni u zlodeje, ze kradl, ale u vas, protoze vy jste mu to umoznili.)
Ztracim jakoukoliv chut dal neco poznavat. Mam chut se s nekym poprat. Alespon jsem dojel do Bodobudur a behem 20 minut jsem to probehl. Rozhodl jsem se, ze tim pro mne Indonesie konci. Zamiril jsem na vlakove nadrazi s cilem uniknout od tohoto vseho co nejdrive. Koupe jizdenky tady funguje tak, ze si u uniformovane sluzby vyzvednete zadanku na jizdenku s poradovym cislem. Do tohoto formulare vyplnite vase jmeno, odkud a kam chcete jet, jak se ten vlak jmenuje a kdy to ma byt. A pak uz jen cekate nez vyvolaji sekvenci cisel, ve ktere je i to vase. Obzvlaste vesela je tato "hra", kdyz neumite indonezsky. Urcite nenapadnym silhanim jsem odpozoroval poradove cislo me sousedky. Byla o sest mist prede mnou. Fajn, budu se orientovat podle ni. Nastesti se se mnou dal do reci soused z druhe strany. Vysvetlil mi, ze to volaji po peticich a ze ja jsem v te skupince po nem.
Yogyakartu jsem opustil ve 20.00, ale jeste pred tim vyzkousel v restauraci hady - kobru a phyton. Kobra mela neskutecne kosti a minimum masa. Naopak phyton zadnou kosta a jen maso. Bylo to zrejme pripravene na cervenem vine. Chutove zajimave, ale nic, bez ceho bych nemohl existovat. Pozitek kazilo to neskutecne mnozstvi kobrich kosti.
6.10. Ctvrtek
Vlak me vysadil na jakartskem nadraz Gambir v 5.10 - tedy s hodinovym zpozdnim. A serie "stesti" pokracovala. Ve vestibulu me odchytil taxikar a odkyval mi, ze je z Blue Bird (=spolehliva taxikarska firma). Ukazal jsem mu Lidinu adresu a potvrdil, ze to znam. Nadhodil cenu 70k. Po tom vsem jsem akceptoval. Jak se pak ukazalo, tak tu adresu neznal. Nemel bryle, takze nemohl precist tu adresu. Dokonce me posilal z auta vem na ulici, abych se sel zeptat lidi na cestu. Mel jsem pocit, ze se citi urazene, kdyz jsem ho s tim odmitl. Mel jsem ale batoh v kufru a riskovat, ze se rozjede, az budu venku, se mi fakt nechtelo. A ve finale chtel prihodit jeste 10k, ze to pry "bylo daleko". Podle Lidiny zkusenosti to ale asi nebyl Blue Bird, protoze ti vzdy musi mit zapnuty taxametr.
Lida mi nechala klic na recepci, takze jsem ji nemusel budit. Jen jsem zapadl do postele. A timto okamzikem se ma aktivni dovolena preklopila do pasivni faze. Koukam na filmy, pisu tento blog, odpocivam u bazenu.
7.10. Patek
Pasivni dovolena pokracuje - usmazil jsem si michana vajicka s parky. Shledl Roman pro muze. Zaplaval si v bazenu a precetl casopis Psychologie. Dopsal dalsi casti tohoto blogu.
čtvrtek 6. října 2011
6. Uz cestuji solo
1. 10. Sobota
Caroline docestovalo zavazadlo. Pry stihlo za ten jeden den, co bylo postradano, navstivit snad 3 ruzna letiste. No co, Indonesie. Vzali jsme si taxi. Ja se presouvam do Kuty a Caroline na letiste pro batoh a dale pak nekam po bali. Zbyvaji ji tri dny do odletu.
Ja nasel ubytovani s bazenem uprosted Kuty. Je to zastrcene, takze klid a zaroven ve stredu, takze vse dostupne. Odpocivam u bazenu, vymyslim, co dal, a ctu Zahir od Coelha. Vecer jsem vyrazil prozkoumat mistni diskotekovou scenu. Ty Australanky a zajezd Svedek fakt vi, co se svym telem na parketu.
2.10. Nedele
Nedelni obed je hrozne brzy, takze ho nestiham. Zacinam az susenkovou svacinou ve dve hodiny. Vcera vecer a dnes nad ranem se to nezdalo, ale toho alkoholu bylo fakt asi hodne. Alespon ze zaludek je v poradku. Na me aktivni dovolene pokracuji aktivnim ctenim Zahiru u bazenu. Vecer jsem byl na sebe prisny. Ackoli se mi nechtelo, ovladl jsem se, nezustal jsem doma odpocivat a aktivne jsem vyrazil na diskoteku. Jsem preci na aktivni dovolene. Dole u vstupu stali manici se samopaly a kazdy musel projit osobni prohlidkou. Diskoteka fakt stala za to. Tri patra ruznych diskotekovych zanru, mnoho zakouti se sezenim, terasy a otevreny prostor do ulice, zajimave clenity prostor.
3.10. Pondeli
Rozhodl jsem se, ze pojedu do Yogyakarty. Nevsiml jsem si doporuceni v pruvodci (respektive vziml az pozde), jak cestovat do Yogyakarty. Takze jsem na recepci naseho hotelu koupil listek na autobus, ktery me zaveze do Lovine na severnim pobrezi. Odtud vezmu dalsi bus, ktery me vezme do pristavu. Koupim listek na trajekt a preju. Na druhe strane budu muset najit vlakove nebo autobuse nadrazi, zjistit kdy a za kolik mi jede spoj Yogyakarty. Koupit listek a pak uz je jet. Jednoduchy a jasny plan. Podle meho pruvodce od Lonely Planet by slo koupit primy listek z Denpasaru (cca 20 min. taxikem) primo do Yogyakarty. Ale proc to delat az tak primitivne. Ze jo. :o))))
----
Zjistuji, ze nemam rad smlouvani. Ackoliv je to mozna "nejcisci obchodovani", tak me to proste nevyhovuje. Mam pocit vzdy, kdyz usmlouvam cenu o 1/3, 1/2, ..., ze me chteli predtim podvest a okrast. Jsem unaven ze staleho premysleni nad tim, zda-li cena, kterou po vas nekdo zada, je "primerena" a nebo to jen na vas zkousi, kolik snesete. Podle Lidy, a nasledne i podle mych zkusenosti, tady z "bilych kuzi" ["bule" = oznaceni bilych, doslova "bila kuze"] se snazi vyzdimat maximum.
Jeste pridam par Lidinych postrehu.
- Indonezane jsou hrdi na to, kdyz oberou nejakeho bileho. A cim vetsi levota, tim je to vetsi dukaz, jak jsou dobri.
- kdyz vam neco ukradnou, neni to chyba tohoto zlodej, ale vas, protoze mu to nemate umoznit a mate si je lepe hlidat.
A dalsi zkusenost s Indonezany: vyrazili jsme s Lidou do kina. Poridili listky a s padesatiminutovou rezervou se vydali do restaurace. Objednali si steak a pro jistotu se zeptali na dobu pripravy, abychom pripadne zmenili objednavku, pokud bychom nestihali zacatek kina. Odpoved servirky byla "15 minut", coz bylo OK. ... Po petadvaceti minutach se Lida vydala urgovat nasi objednavku. Ta sama servirka se na ni podivala nechapajicim az pohorslivym pohledem doplnenym otazkou, co bychom vlastne chteli, vzdyt je jasne, ze se to za 15 minut preci neda stihnout pripravit.
Rada veci tady nema cenovku a prodavajici na otazku "Kolik to stoji?" odpovida otazkou "Kolik byste za to dal?". Kdyz nadhodite cenu, tak zacnou s "bankrotem" a "zrujnovanim".
Cesta do Bodobudur: pokladnik daneho autobusu, ze nas tam vezme za dvacku. Kanadan, s kterym jsem se tam potkal, zacal ze to nestoji vic nez 10 ze to nema klimatizaci a je to jen hodina cesty. Pokladnik vytahl dve bankovky z balicku a drzic je dvema prsty nam je ukazal, ze je to jako ta cena. Mel tam dve petitisicove rupie. Uz jsme zacinali kyvat hlavou na znameni souhlasu, kdyz v tom od pohnul prsty, jako by chtel lousknout, a razem z po za tech dvou bankovek vystoupila treti stejne hodnoty. Razem byla cena o 50 procent vyssi. Takto tedy ne. Bud za 10 tisic rupii nebo nejedem. Souhlasil. Vybirat penize zacal po 15 minutach jizdy. Kazdy mu dal jinou castku. Jizni Korejec, ktereho jsem tehoz rana potkal na ubytovne, mu podal deset tisic. Dal jsem mu totez. A on ze mame zaplatit 12. Jeste se o neco snazil, ale neuspel.
--------
4.10. Utery
Je 16 hodin a ja sedim u hotelu "Berlian Abadi" v Banyuwangi - pristaviste na Jave, ze ktereho se pluje na Bali - a cekam na bus do Yogyakarty, ktery mi jede v 19 hodin javskeho casu. Mel bych tu mit klid, lehatko, sprchu a bazen, abzch tu mohl "relaxovat" nez mi pojede ten bus. Proste idealni misto na straveni odpoledne. Byl to napad chlapka, ktery mi v cestovce prodal listek na bus (250K). Chvili jsme tam popvidali s lidmi, co tam bzli. Potvrdil jsem jim, ze pivo je Cechach levnejsi nez voda, zavzpominali na Poborskeho, Nedveda a Petra Cecha. Jeden z nich s usmevem nadhodil, ze Nedved je jeho kamarad. Zavzpominali? Spise jsme konstatovali, ze je vsichni pritomni zname. Fotbal preci jenom neni muj salek kavy, co se tyce povidani. Nabidl mi cestu do mistniho parku, coz jsem s cistym svedomim odmitl s oduvodnenim, ze musim stihnout le a chci videt Borobudur. Pak prisel s napadem relaxu u bazenu. Privital jsem ho, protoze se mi tam nechtelo cekat dalsich 5 hodin. Na vsudy pritomnou otazku "How much?" ["Kolik to stoji?"] odpovedel 25 tisic. Coz mi prislo OK, takze jsem souhlasil. Dvema vetami jsme se dostali k jinomu tematu a pak pokracovali opet upresnovanim relaxu. Najednou bylo tech 25k jen za dopravu a vstup. A ze pry jestli chci vyuzit bazen, ze pry musim priplatit jeste 50k. Kdyz videl, ze 25k neni problem, tak mu geny velely, aby z toho turisty zkusil jeste neco vytahnout. Na 50-ti tisicovy priplatek jsem se zatvaril dost nelibe, coz zrejme pochopil, protoze jsme uzvavreli nas obchod na 30k za vse. [pozn. na recepci hotelu, kam me privezl jsem pak nasledne zjistil, ze vstup na koupani je tam jen 5k. Ze me zkousel vytahnout desetinasobek.] A jak tedy vypada muj odpoledni relax pred 12-ti hodinovou cestou? Bazen prisliben - splneno. Sprchy - splneny. A tim asi tak plneni slibu konci. Lehatko nikde, jen plastove zidle. Klid na relax a cteni knihy? Nesplneno v zadnem pripade. Probiha zde plavecky kurz deti asi tak od 5 do 9 let. Takze rev a pokyny a piskani trenera. Navic u vedlejsiho stolu zalozila tabor maminka jednoho z deti a rozjela karioke s telefonem. A aby to bylo kompletni, tak z prilehle budovy je slyset hodina zpevu. Je pod mrakem, ochladilo se, mam na sobe fleesku, je mi tak akorat a piju zazvorovy caj za 4k.
Nemam rad turecke zachody. To zas bylo jednou utrpeni
Jsem moc rad, ze jsem chlapecek. U bazenu jsem vyrazil na zachod. Byla to mala mistnustka v prilehle budove. Bylo uz sero, nenasel jsem vypinac na svetlo, na zemi vylita voda, matne svetlo prochazejici nad dvermi pres luxfery davalo tusit, ze by jeste mohl byt den. Na vesak, ktery zustaval vyvraceny na dvou hmozdinkach, jsem s neduverou zavesil to nejcennejsi, co jsem s sebou mel - fotak sse vsemi fotkami. Premyslim, co by me mrzelo vic. Ztrata fotek nebo fotaku. Cely jsem se vysvlekl. Stoupl si nad diru a doufal, ze se netrefim na sve zabky. Zady jsem se oprel o zed a doufal, ze neni cilem kluku zavodicich, kdo vycura vyse. Nastesti pantofle zustaly nezasazeny a ani na zadech jsem nepocitil zadnou vlhkost. Jen kolena v teto pro me zcela neprirozene poloze neskutecne trpela.
Podle domluvy me u bazenu v 18 hodin vyzvedl ten clovek, ktery mi prodal listek na autobus. Zbyvali sice jeste hodina casu do odjezdu, ale radeji jsem tam chtel byt drive, nez nasledne resit ujety autobus. Ku memu prekvapeni tam na me autobus cekal uz ve ctvrt na sedm, takze jsem rovnou nasedl a vyrazilo se.
5.10. Streda
Po seste hodine ranni jsme dorazili Yogyakarty. Vzal jsem si ojek [=motocyklovy taxi]. Kdyz jsem mu rekl, kam chci, tak odhadl cenu na 30k. Poucen z drivejska muj protinavrh byl o 1/3 nizsi. Tradicne zacal predstaveni o bankrotu. Prestal, kdyz jsem zamiril hledat jineho, a 20k akceptoval.
Ubytovani jsem nasel u velice sympaticke Indonezanky ve strednim veku [Dewi Homestay], ktera moji narodnost trefila na druhy pokus [prvni byl Polak. Vetsinou me vsak tipovali na Rusko. Nechapu proc. :o)))) ] Volny pokoj mela az odpoledne, ale mohl jsem si tam nechat zavazadlo a vyrazit do Bodobudur - nejvetsi budhisticky klaster na Jave. Jeste mi udelala ovocnou "uvitaci snidani" a to kupodivu zdarma.
Pracovni sila je zde dost levna, a proto tady je velka prezamestnanost. Kde v Cechach by byl jeden nebo zadny clovek, tak tady je 3, 4, 5 lidi. Na zastavce MHD jeden prodava listky (v podobe platebni karty) a druhy 50 cm od nej ukazuje lidem, kam je maji strcit, aby je turniket pustil.
V MHD jsem dojel na autobusovy termin, odkud pokracuji do Bodobudur.
Caroline docestovalo zavazadlo. Pry stihlo za ten jeden den, co bylo postradano, navstivit snad 3 ruzna letiste. No co, Indonesie. Vzali jsme si taxi. Ja se presouvam do Kuty a Caroline na letiste pro batoh a dale pak nekam po bali. Zbyvaji ji tri dny do odletu.
Ja nasel ubytovani s bazenem uprosted Kuty. Je to zastrcene, takze klid a zaroven ve stredu, takze vse dostupne. Odpocivam u bazenu, vymyslim, co dal, a ctu Zahir od Coelha. Vecer jsem vyrazil prozkoumat mistni diskotekovou scenu. Ty Australanky a zajezd Svedek fakt vi, co se svym telem na parketu.
2.10. Nedele
Nedelni obed je hrozne brzy, takze ho nestiham. Zacinam az susenkovou svacinou ve dve hodiny. Vcera vecer a dnes nad ranem se to nezdalo, ale toho alkoholu bylo fakt asi hodne. Alespon ze zaludek je v poradku. Na me aktivni dovolene pokracuji aktivnim ctenim Zahiru u bazenu. Vecer jsem byl na sebe prisny. Ackoli se mi nechtelo, ovladl jsem se, nezustal jsem doma odpocivat a aktivne jsem vyrazil na diskoteku. Jsem preci na aktivni dovolene. Dole u vstupu stali manici se samopaly a kazdy musel projit osobni prohlidkou. Diskoteka fakt stala za to. Tri patra ruznych diskotekovych zanru, mnoho zakouti se sezenim, terasy a otevreny prostor do ulice, zajimave clenity prostor.
3.10. Pondeli
Rozhodl jsem se, ze pojedu do Yogyakarty. Nevsiml jsem si doporuceni v pruvodci (respektive vziml az pozde), jak cestovat do Yogyakarty. Takze jsem na recepci naseho hotelu koupil listek na autobus, ktery me zaveze do Lovine na severnim pobrezi. Odtud vezmu dalsi bus, ktery me vezme do pristavu. Koupim listek na trajekt a preju. Na druhe strane budu muset najit vlakove nebo autobuse nadrazi, zjistit kdy a za kolik mi jede spoj Yogyakarty. Koupit listek a pak uz je jet. Jednoduchy a jasny plan. Podle meho pruvodce od Lonely Planet by slo koupit primy listek z Denpasaru (cca 20 min. taxikem) primo do Yogyakarty. Ale proc to delat az tak primitivne. Ze jo. :o))))
----
Zjistuji, ze nemam rad smlouvani. Ackoliv je to mozna "nejcisci obchodovani", tak me to proste nevyhovuje. Mam pocit vzdy, kdyz usmlouvam cenu o 1/3, 1/2, ..., ze me chteli predtim podvest a okrast. Jsem unaven ze staleho premysleni nad tim, zda-li cena, kterou po vas nekdo zada, je "primerena" a nebo to jen na vas zkousi, kolik snesete. Podle Lidy, a nasledne i podle mych zkusenosti, tady z "bilych kuzi" ["bule" = oznaceni bilych, doslova "bila kuze"] se snazi vyzdimat maximum.
Jeste pridam par Lidinych postrehu.
- Indonezane jsou hrdi na to, kdyz oberou nejakeho bileho. A cim vetsi levota, tim je to vetsi dukaz, jak jsou dobri.
- kdyz vam neco ukradnou, neni to chyba tohoto zlodej, ale vas, protoze mu to nemate umoznit a mate si je lepe hlidat.
A dalsi zkusenost s Indonezany: vyrazili jsme s Lidou do kina. Poridili listky a s padesatiminutovou rezervou se vydali do restaurace. Objednali si steak a pro jistotu se zeptali na dobu pripravy, abychom pripadne zmenili objednavku, pokud bychom nestihali zacatek kina. Odpoved servirky byla "15 minut", coz bylo OK. ... Po petadvaceti minutach se Lida vydala urgovat nasi objednavku. Ta sama servirka se na ni podivala nechapajicim az pohorslivym pohledem doplnenym otazkou, co bychom vlastne chteli, vzdyt je jasne, ze se to za 15 minut preci neda stihnout pripravit.
Rada veci tady nema cenovku a prodavajici na otazku "Kolik to stoji?" odpovida otazkou "Kolik byste za to dal?". Kdyz nadhodite cenu, tak zacnou s "bankrotem" a "zrujnovanim".
Cesta do Bodobudur: pokladnik daneho autobusu, ze nas tam vezme za dvacku. Kanadan, s kterym jsem se tam potkal, zacal ze to nestoji vic nez 10 ze to nema klimatizaci a je to jen hodina cesty. Pokladnik vytahl dve bankovky z balicku a drzic je dvema prsty nam je ukazal, ze je to jako ta cena. Mel tam dve petitisicove rupie. Uz jsme zacinali kyvat hlavou na znameni souhlasu, kdyz v tom od pohnul prsty, jako by chtel lousknout, a razem z po za tech dvou bankovek vystoupila treti stejne hodnoty. Razem byla cena o 50 procent vyssi. Takto tedy ne. Bud za 10 tisic rupii nebo nejedem. Souhlasil. Vybirat penize zacal po 15 minutach jizdy. Kazdy mu dal jinou castku. Jizni Korejec, ktereho jsem tehoz rana potkal na ubytovne, mu podal deset tisic. Dal jsem mu totez. A on ze mame zaplatit 12. Jeste se o neco snazil, ale neuspel.
--------
4.10. Utery
Je 16 hodin a ja sedim u hotelu "Berlian Abadi" v Banyuwangi - pristaviste na Jave, ze ktereho se pluje na Bali - a cekam na bus do Yogyakarty, ktery mi jede v 19 hodin javskeho casu. Mel bych tu mit klid, lehatko, sprchu a bazen, abzch tu mohl "relaxovat" nez mi pojede ten bus. Proste idealni misto na straveni odpoledne. Byl to napad chlapka, ktery mi v cestovce prodal listek na bus (250K). Chvili jsme tam popvidali s lidmi, co tam bzli. Potvrdil jsem jim, ze pivo je Cechach levnejsi nez voda, zavzpominali na Poborskeho, Nedveda a Petra Cecha. Jeden z nich s usmevem nadhodil, ze Nedved je jeho kamarad. Zavzpominali? Spise jsme konstatovali, ze je vsichni pritomni zname. Fotbal preci jenom neni muj salek kavy, co se tyce povidani. Nabidl mi cestu do mistniho parku, coz jsem s cistym svedomim odmitl s oduvodnenim, ze musim stihnout le a chci videt Borobudur. Pak prisel s napadem relaxu u bazenu. Privital jsem ho, protoze se mi tam nechtelo cekat dalsich 5 hodin. Na vsudy pritomnou otazku "How much?" ["Kolik to stoji?"] odpovedel 25 tisic. Coz mi prislo OK, takze jsem souhlasil. Dvema vetami jsme se dostali k jinomu tematu a pak pokracovali opet upresnovanim relaxu. Najednou bylo tech 25k jen za dopravu a vstup. A ze pry jestli chci vyuzit bazen, ze pry musim priplatit jeste 50k. Kdyz videl, ze 25k neni problem, tak mu geny velely, aby z toho turisty zkusil jeste neco vytahnout. Na 50-ti tisicovy priplatek jsem se zatvaril dost nelibe, coz zrejme pochopil, protoze jsme uzvavreli nas obchod na 30k za vse. [pozn. na recepci hotelu, kam me privezl jsem pak nasledne zjistil, ze vstup na koupani je tam jen 5k. Ze me zkousel vytahnout desetinasobek.] A jak tedy vypada muj odpoledni relax pred 12-ti hodinovou cestou? Bazen prisliben - splneno. Sprchy - splneny. A tim asi tak plneni slibu konci. Lehatko nikde, jen plastove zidle. Klid na relax a cteni knihy? Nesplneno v zadnem pripade. Probiha zde plavecky kurz deti asi tak od 5 do 9 let. Takze rev a pokyny a piskani trenera. Navic u vedlejsiho stolu zalozila tabor maminka jednoho z deti a rozjela karioke s telefonem. A aby to bylo kompletni, tak z prilehle budovy je slyset hodina zpevu. Je pod mrakem, ochladilo se, mam na sobe fleesku, je mi tak akorat a piju zazvorovy caj za 4k.
Nemam rad turecke zachody. To zas bylo jednou utrpeni
Jsem moc rad, ze jsem chlapecek. U bazenu jsem vyrazil na zachod. Byla to mala mistnustka v prilehle budove. Bylo uz sero, nenasel jsem vypinac na svetlo, na zemi vylita voda, matne svetlo prochazejici nad dvermi pres luxfery davalo tusit, ze by jeste mohl byt den. Na vesak, ktery zustaval vyvraceny na dvou hmozdinkach, jsem s neduverou zavesil to nejcennejsi, co jsem s sebou mel - fotak sse vsemi fotkami. Premyslim, co by me mrzelo vic. Ztrata fotek nebo fotaku. Cely jsem se vysvlekl. Stoupl si nad diru a doufal, ze se netrefim na sve zabky. Zady jsem se oprel o zed a doufal, ze neni cilem kluku zavodicich, kdo vycura vyse. Nastesti pantofle zustaly nezasazeny a ani na zadech jsem nepocitil zadnou vlhkost. Jen kolena v teto pro me zcela neprirozene poloze neskutecne trpela.
Podle domluvy me u bazenu v 18 hodin vyzvedl ten clovek, ktery mi prodal listek na autobus. Zbyvali sice jeste hodina casu do odjezdu, ale radeji jsem tam chtel byt drive, nez nasledne resit ujety autobus. Ku memu prekvapeni tam na me autobus cekal uz ve ctvrt na sedm, takze jsem rovnou nasedl a vyrazilo se.
5.10. Streda
Po seste hodine ranni jsme dorazili Yogyakarty. Vzal jsem si ojek [=motocyklovy taxi]. Kdyz jsem mu rekl, kam chci, tak odhadl cenu na 30k. Poucen z drivejska muj protinavrh byl o 1/3 nizsi. Tradicne zacal predstaveni o bankrotu. Prestal, kdyz jsem zamiril hledat jineho, a 20k akceptoval.
Ubytovani jsem nasel u velice sympaticke Indonezanky ve strednim veku [Dewi Homestay], ktera moji narodnost trefila na druhy pokus [prvni byl Polak. Vetsinou me vsak tipovali na Rusko. Nechapu proc. :o)))) ] Volny pokoj mela az odpoledne, ale mohl jsem si tam nechat zavazadlo a vyrazit do Bodobudur - nejvetsi budhisticky klaster na Jave. Jeste mi udelala ovocnou "uvitaci snidani" a to kupodivu zdarma.
Pracovni sila je zde dost levna, a proto tady je velka prezamestnanost. Kde v Cechach by byl jeden nebo zadny clovek, tak tady je 3, 4, 5 lidi. Na zastavce MHD jeden prodava listky (v podobe platebni karty) a druhy 50 cm od nej ukazuje lidem, kam je maji strcit, aby je turniket pustil.
V MHD jsem dojel na autobusovy termin, odkud pokracuji do Bodobudur.
5. Putovani pokracuje pres ostrov Flores
26.9. Pondeli
Je osm hodin rano a vyrazime pronajatym autem i s ridicem napric ostrovem Flores. Nasim cilem je mesto Maumere, odkud se v patek vracime letadlem. To cely jsme rozlozili to tri etap. Sice prvni dve etapy maji cca po 250 km, ale jak se nasledne ukaze je to v mistnich podminkach osmihodinova cesta.
Jo, a jeste se k nam pridala Caroline. Odhaduji cca 24 let. Je to zdravotni sestricka z Bruselu. A podle zazitku odvazna cestovatelska duse.
27.9. Utery
Dali jsme si jeden cestovatelske volno a vyrazili do mistnich horkych pramenu. Areal na me pusobi jako byvaly pionyrsky tabor, o ktery se po revoluci uz 10 let nikdo nestara.
[Obecne mam pocit, ze tady stavi tak, ze to vypada rovnou "stare a opotrebovane", i kdyz je to prave postavene.]
Krome jedne rodinky, ktera zachvili po nasem prichodu odesla, a zajezdu francouzskych duchodcu, kteri prijeli na pulhodiny chvili pred zaviraci dobou jsme zde byli sami...
//popsat jak to tam vypalo//
Kdyz nam bylo v hlavnim prameni moc teplo, sli jsme do vedlejsiho potoku. Odhadem mel 35stupnu. A kdyz jsme se chteli fakt poradne ochladit, tak jsme museli jit na vzduch na deku. Tech 33 stupnu ve stinu nas pak konecne schladilo. :o))) Tipoval bych, ze ten hlavni pramen mohl mit kolem 40 stupnu (takova teplota, kterou si v zime napustite do vany, abyste se poradne ohrali).
28.9. Streda
Jsou 4hodiny ranni a my bychom meli vyrazet na vylet na sopku. Jenze nas ridic nikdy. Milena mu vola a jeho ton dava tusit, ze jej prave probudila. No nic, za 5 minut dorazil a mi vyrazime na sopku Kelimutu, kde se vytvorila 3 jezera s ruznou barvou a dve z nich cas od casu zmeni barvu. Cestou na vrcholek pomyslne "zavodime" se zajezdem tentokrat jakartskych duchodcu, kdo zaujme lepsi misto pro sledovani vychodu slunce. Stale rudejsi mraky na vychode nas zenou na vrcholek, abychom tam mohli v klidu vychutnat vychod slunce a jako spravni touristi poridit i par povinnych fotografii. Stihli jsme to. Rozdychavame prikre stoupani, zjistujeme, cim se toto misto tak proslavilo a vse peclive dokumentujeme. Za par minut nastava ten ocekavany vychod slunce. Ac spise materialista, musim uznat, ze to bylo pusobive a zaroven uklidnujici.
29.9. Ctvrtek
Jsme v Maumere lehce po poledni. Obed v pristavni restauraci. Bavili jsme se s Lidou o tom, co budu podnikat poslednich deset dni az se ostatni vrati nazpet. Stale jsem nebyl rozhodnut, co podniknout. Bila se ve me chut zustat nekde na jedne plazi nebo u bazenu podporovana unavou z predchozich 600 km v aute s chuti poznavat zatim nepoznane. Podle Lidy jsme mel byt "vice flexibilni" a resit to, co budu podnikat, operativne. Jak jsem to vnimal, tak "byt flexibilni znamenalo nemit PLAN". Behem putovani jsem se k tomu rozhovu a teto myslence nekolikrat vratil. Myslim si, ze flexibilni spis znamena "nedrzet se striktne za kazdou cenu PLANU". Pro sebe jsem si to shrnul: "Byt flexibilni neznamena nemit cil, ale byt schopen prizpusobit podle okolnosti cestu k nemu, pripadne zmenit tento cil."(Vzkaz pro Lidu: pokud spatne interpetuji to, cos mi chtela v te restauraci sdelit, tak se omlouvam, neni to zamerne).
Odpoledne jsme jeste trochu doplnili internetu do zil. Vetsina z nas zaujala polohu horizontalni uz kolem 20. hodiny. Jen Milena ne. Dala se do party s Caroline a Bintangem (= mistni napoj vyrabeny puvodne z vody, zita a dalsich prirodnich latek. Dnes se k vyrobe pouziva mimo jine chmelovy koncentrat a v Cechach je to zname pod oznacenim pivo :o) ). A tato kombinace se ukazala tohoto vecera jako zdarila. Holky spolu bajecne zaparily. Mili sla spat ve jednu a Caroline snad ve tri.
30.9. Patek
Dalsi brzky budicek, tentokrat neco pred sestou, a odjezd na letiste v Maumere. K nasemu prekvapeni mame mezipristani v Labuanbajo. Sice to znamena pul hodiny navic, ale zase mame dve snidane - jak pri prvnim, tak pri druhem letu.
Na letisti v Denpasaru se opet stretavame s Caroline, ktera mela jiny let. Jeji zavazadlo nedorazilo. Nevericne kroutime hlavou. V Maumere, kde jsme vsichni nestupovali, to vypada tak, ze jsou 4 prepazky vedle sebe, kde odevzdate zavazadlo. 3 metry za nimi jsou dvere vedouci "rovnou" na runway. Tam stoji voziky, na ktere se zavazadla nakladaji. Navic se snazi odbavovat vzdy jen jedno letadlo v jeden cas. Caroline mela primy let. Podle nas zde neni prostor pro ztratu zavazadla. Presto se to stalo.
V Denpasaru na Bali se loucime s ostatnimi a jedeme spolecne s Caroline do Jimbarangu, coz je vesnice hned pod Kutou.
Odpoledne jedeme do klastera. Jak se pozdeji ukaze, uz jsem tam jednou byl pri prvni navsteve Bali.
neděle 25. září 2011
4. Vylet lodi
Je prave 19.24 hodin floreskeho casu, coz je o hodinu mene, nez jakartskeho casu a zaroven stejne jako balijskeho casu. A nyni mate vsechny indicie pro urceni, kolik hodin je v Greenwichi a kdyz pridate hodinu, tak vam vyjde cas prazsky. :o)
Prekvapive ja sedim v internetove kavarne, i kdyz chtit po mistni obsluze k tomu internetu i kavu, tak by na me asi koukal s velkym prekvapenim. Opet bojuji nejen s aglickou klavesnici, ale i floreskou (= kombinace anglickeho rozmisteni klaves se smazanymi pismenky na klavesach a opetovne popsanych samolepkou a se zasekavajicim se shiftem a enterem. Proste skvela kombinace pro psani blogu).
Jo a predem meho dopisu: jsme na ostrove Flores ve meste Labuanbajo, kam jsme dorazili po 3-4 denni plavbe lodi. A vsichni jsme v celku zdravi. Lidino pozahani od meduz, Mileniny slunecni popaleniny, Rencin kaslicek nepocitam.
... bude pokracovat (snad).
Utery 20.9.
Na doporuceni Lida objednala "pry" dobreho ridice s autem a pruvodce v jedne osobe. Jak se v prubehu dne ukazalo, to "pry" bych mohl s klidnym svedomim smazat. Na cas presne, coz je pro indonezany nezvykle, nas vyzvedl Lois. Usmevavy az vysmaty indonezan, ktery se nam pro tento den stal pruvodcem. Umel dobre anglicky, ke vsemu co, jsme navstivili mel poutave vypraveni, styl humoru, ktery nam (me a Milene, ostatni zustali v "zakladnim tabore") sedel. Fakt dokazal povidat az do 19:15, kdy nas dovezl nazpet k ubytovani. Takze pokud zavitate nekdy na Bali (+- oblast Kuty), tak ho jednoznacne doporucuji. I cena 450.000 rupii na cely den (auto+ridic+benzin) je, myslim, dobra. Casem sem jeste doplnil kontakt na nej.
Navstivili jsme: vyrobu batiky, kamennych soch, rezbarskou dilnu, malirstvi, malou botanickou zahradu s ochutnavkou caju a kavy vcetne te od cibetek (pry ta nejdrazsi na svete, ktera projde nejdrive travicim traktem cibetek a konci u kavovych labuzniku, pozn. jedno kilo stoji cca 8-9 tisic korun), sopku, ryzovou plantaz, jeden z nejstarsich chramu na Bali, vyrobu stribrnych sperku.
Trosku ho ale podezrivam, ze vyptavanim na snih nam chtel udelat radost. Na otazky typu: "Poznas to, kdy na tebe pada snih? Pali to? Led vznika ze snehu, kdy dopadne na zem?" jsme se okamzite chytili a zacli ho poucovat, jak to vlastne se snehem je. Musim priznat, ze cloveka potesi, kdyz muze ukazat, ze neco znat. No dobre, uznavam, ze "machrovat se znalosti snehu" v Cechach bych asi nezabodoval. Ale co, tady to bylo na deset minut vdecne tema.
---
Muj dermatolog by ze me mel radost. Uz jsem dva dny nebyl na slunicku (jako vylozene opalovani).
.... no, abych uvedl na pravou miru. Jednak nemam zadne vlastniho dermatologa (ale zni to dobre, ne?) a za druhe, na slunicku jsem sice nebyl, ale ne diky tomu, ze bych si bral jejich varovani o nebezpecnosti UV paprsku k srdci, jako spis zapusobila premira UV paprsku na me kuzi. Byli jsme na tom s Milenou stejne. Jen ja jsem to bral jako nechteny efekt poledniho slunicka, zatimco Milena to oznacovala za svoji taktiku, jak se bajecne opalit. (Poznamka autora: posunme se v case do budoucnosti do nedele 25.9.: ja uz jsem se sloupal a nova kuze uz zacina mit hnedou barvu. Milena se sloupala na nekterych mistech uz dvakrat a tato mista jsou vyrazne cervena. Zacinam mit pochybnosti o efektivnosti jeji opalovaci taktiky).
Streda 21.9.
Dopoledne jsme si pozvolna zabalili, dali lehky relax u bazenu a ve 12:15 vyrazili objednanym autem (250000/auto) do pristavu, odkud nas mel trajekt dovest na Lombok do mesta Lembar (tak nejak). Do pristavu jsem dorazili par minut pred odplutim lodi. Na rychlo jsme poridili "plavenky" a uprkem zamirili k molu. Byly 3 minuty pred druhou hodinou odpoledni a na prepazce byl napis "Lod odplouva kazdou hodinu." Az do tohoto osudneho odpoledne bych neveril, jak je tato veta nejednoznacna a kolik muze mit vyznamu.
Jak se vterinova rucicka blizila 14. hodine, kdy mela lod vyplout, zvysovala se i nase rychlost, s jakou jsme se priblizovali k teto lodi. Pocity odhodlani dohonit lod se stridaly s chuti zastavit se a vzdat boj s odpolednim sluncem a vahou nasich zavazadel, kterymi jsme byli oveseni. Tech 67 metru bylo nekonecnych. :o)))) Kdyz v tom ... se cesta rozdvojovala a my od okolnich uredniku, personalu a ostatnich cekajicich dostavali tri ruzne informace. Jedni nas posilali k vratum do lodi, dalsi na nas krizili ruce symbolizujici, ze lod je uzavrena, a dalsi nas posilali kamsi dozadu. Jak se zahy ukazalo, lod uz byla skutecne uzavrena. No nic, pridali jsme se k cekajicimu davu v nedaleke budove. Hodina cekani jeste zadneho batuzkare nezabila. Lida jeste pro jistotu overeli, ze dalsi lod nam jede za hodinu.
A skutecne, za hodinu jsme uz stali ve fronte. Lec jake bylo nase prekvapeni, kdyz nam kontrola listku rekla, ze ta lod nejede nasim smerem. Personal nam potvrdil, ze dalsi jede za hodinu a tak jsme dal cekali. No nic, dve hodiny cekani jeste zadneho batuykare nezabily.
Navic jsme s sebou meli Milenu, ktera nam nechtene pripravila hru proti trudomyslnosti s "rozmotejte mi moje vlasy". Hra spocivala v tom, ze jeji umele prodlouzene vlasy (pozn. autora: prodlouzeni vlasu je "nejlepsi" provadet pred cestou, kde bude stizena dostupnost koupelny, socialniho zabezpeceni, sladkovodniho zdroje, zrcadla, ...) vytvorily chuchvalec a ucastnici meli za ukol tento chuchvalec rozmotat do puvodniho stavu. Idealne bez pouziti zapalovace nebo nuzek. Tato hra se nehraje na cas ani nema casovy limit. Zabrali jsme se do ni tak, ze nam vydrzela az do prijezdu treti lode.
Nadsene jsme zalozili radu na tuto lod. Trochu nas prekvapilo, ze i kdyz lod uz otvirala sve utroby, byli jsme stale jedini, kdo tvorili frontu na tuto lod. Ale setrvali jsme, neb trpelivost prinasi ovoce. Ale ani tentokrat nam nebylo souzeno odjet. Lod byla totiz urcena pro prevoz propanbutanovych lahvi.
Nakonec jsme pristav opustili neco malo po 18. hodine.
Lembaru nas ve 23.15 cekal domluveny odvoz. Asi hodinu nas vezl do apartmenu, kde jsme meli mit rezervace. Jak se ukazalo, tak zadne rezervace ta cestovka neprovedla, nejlevnejsi pokoje byly obsazeny a nabizeli nam pokoj za 70USD/noc, coz Lida nekompromisne odmitla. Po kratke prezentaci pruvodcovy neschopnosti se Lida chopila iniciativy a po tretim telefonatu jsme uz mirili na ubytovnu (100000 rupii/pokoj/noc). Lido, diky {tady ma byt 3-5 vykricniku, ale na nenasel jsem je}.
Ctvrtek 22.9.
Cely den jsme jeli do pristavu, odkud jsem cca v 16:30 vypluli lodi s dalsim 13 lidmi a posadkou na 4-denni plavbu na Flores.
Bych neveril, jak ma Renca rada zviratka. Obzvlaste rybicky. Celou dnesni plavbu je krmila. Je fakt, ze mela trochu nezdravou barvu, ale k veceru, kdyz se more uklidnilo, se opet vratila ke svemu typickemu oblicejovemu zbarveni.
Patek 23.9.
- snorchlovani
- koupani v jezere na jednom z ostrovu
- koupani ve vodopadu
Sobota 24.9.
- koupani na Red Beach
- ostrov Comodo a komodsti draci
Nedele 25.9.
- ostrov Rinca - rezervace s chranenymi komodskymi draky
- koupani na white beach
- prijezd do Labuabajo
Zitra vyrazime pronajatym autem napric ostrovem Flores do patku 30.9. do Maumere, odkud letim nazpet do Denpasaru, Bali a nasledne do Jakarty.
Casove znameni ohlasilo prave dvacetjedna hodin a padesatctyri minut floreskeho casu a ja to balim. Dobrou noc a pekny nedelni podvecer v Cechach.
Prekvapive ja sedim v internetove kavarne, i kdyz chtit po mistni obsluze k tomu internetu i kavu, tak by na me asi koukal s velkym prekvapenim. Opet bojuji nejen s aglickou klavesnici, ale i floreskou (= kombinace anglickeho rozmisteni klaves se smazanymi pismenky na klavesach a opetovne popsanych samolepkou a se zasekavajicim se shiftem a enterem. Proste skvela kombinace pro psani blogu).
Jo a predem meho dopisu: jsme na ostrove Flores ve meste Labuanbajo, kam jsme dorazili po 3-4 denni plavbe lodi. A vsichni jsme v celku zdravi. Lidino pozahani od meduz, Mileniny slunecni popaleniny, Rencin kaslicek nepocitam.
... bude pokracovat (snad).
Utery 20.9.
Na doporuceni Lida objednala "pry" dobreho ridice s autem a pruvodce v jedne osobe. Jak se v prubehu dne ukazalo, to "pry" bych mohl s klidnym svedomim smazat. Na cas presne, coz je pro indonezany nezvykle, nas vyzvedl Lois. Usmevavy az vysmaty indonezan, ktery se nam pro tento den stal pruvodcem. Umel dobre anglicky, ke vsemu co, jsme navstivili mel poutave vypraveni, styl humoru, ktery nam (me a Milene, ostatni zustali v "zakladnim tabore") sedel. Fakt dokazal povidat az do 19:15, kdy nas dovezl nazpet k ubytovani. Takze pokud zavitate nekdy na Bali (+- oblast Kuty), tak ho jednoznacne doporucuji. I cena 450.000 rupii na cely den (auto+ridic+benzin) je, myslim, dobra. Casem sem jeste doplnil kontakt na nej.
Navstivili jsme: vyrobu batiky, kamennych soch, rezbarskou dilnu, malirstvi, malou botanickou zahradu s ochutnavkou caju a kavy vcetne te od cibetek (pry ta nejdrazsi na svete, ktera projde nejdrive travicim traktem cibetek a konci u kavovych labuzniku, pozn. jedno kilo stoji cca 8-9 tisic korun), sopku, ryzovou plantaz, jeden z nejstarsich chramu na Bali, vyrobu stribrnych sperku.
Trosku ho ale podezrivam, ze vyptavanim na snih nam chtel udelat radost. Na otazky typu: "Poznas to, kdy na tebe pada snih? Pali to? Led vznika ze snehu, kdy dopadne na zem?" jsme se okamzite chytili a zacli ho poucovat, jak to vlastne se snehem je. Musim priznat, ze cloveka potesi, kdyz muze ukazat, ze neco znat. No dobre, uznavam, ze "machrovat se znalosti snehu" v Cechach bych asi nezabodoval. Ale co, tady to bylo na deset minut vdecne tema.
---
Muj dermatolog by ze me mel radost. Uz jsem dva dny nebyl na slunicku (jako vylozene opalovani).
.... no, abych uvedl na pravou miru. Jednak nemam zadne vlastniho dermatologa (ale zni to dobre, ne?) a za druhe, na slunicku jsem sice nebyl, ale ne diky tomu, ze bych si bral jejich varovani o nebezpecnosti UV paprsku k srdci, jako spis zapusobila premira UV paprsku na me kuzi. Byli jsme na tom s Milenou stejne. Jen ja jsem to bral jako nechteny efekt poledniho slunicka, zatimco Milena to oznacovala za svoji taktiku, jak se bajecne opalit. (Poznamka autora: posunme se v case do budoucnosti do nedele 25.9.: ja uz jsem se sloupal a nova kuze uz zacina mit hnedou barvu. Milena se sloupala na nekterych mistech uz dvakrat a tato mista jsou vyrazne cervena. Zacinam mit pochybnosti o efektivnosti jeji opalovaci taktiky).
Streda 21.9.
Dopoledne jsme si pozvolna zabalili, dali lehky relax u bazenu a ve 12:15 vyrazili objednanym autem (250000/auto) do pristavu, odkud nas mel trajekt dovest na Lombok do mesta Lembar (tak nejak). Do pristavu jsem dorazili par minut pred odplutim lodi. Na rychlo jsme poridili "plavenky" a uprkem zamirili k molu. Byly 3 minuty pred druhou hodinou odpoledni a na prepazce byl napis "Lod odplouva kazdou hodinu." Az do tohoto osudneho odpoledne bych neveril, jak je tato veta nejednoznacna a kolik muze mit vyznamu.
Jak se vterinova rucicka blizila 14. hodine, kdy mela lod vyplout, zvysovala se i nase rychlost, s jakou jsme se priblizovali k teto lodi. Pocity odhodlani dohonit lod se stridaly s chuti zastavit se a vzdat boj s odpolednim sluncem a vahou nasich zavazadel, kterymi jsme byli oveseni. Tech 67 metru bylo nekonecnych. :o)))) Kdyz v tom ... se cesta rozdvojovala a my od okolnich uredniku, personalu a ostatnich cekajicich dostavali tri ruzne informace. Jedni nas posilali k vratum do lodi, dalsi na nas krizili ruce symbolizujici, ze lod je uzavrena, a dalsi nas posilali kamsi dozadu. Jak se zahy ukazalo, lod uz byla skutecne uzavrena. No nic, pridali jsme se k cekajicimu davu v nedaleke budove. Hodina cekani jeste zadneho batuzkare nezabila. Lida jeste pro jistotu overeli, ze dalsi lod nam jede za hodinu.
A skutecne, za hodinu jsme uz stali ve fronte. Lec jake bylo nase prekvapeni, kdyz nam kontrola listku rekla, ze ta lod nejede nasim smerem. Personal nam potvrdil, ze dalsi jede za hodinu a tak jsme dal cekali. No nic, dve hodiny cekani jeste zadneho batuykare nezabily.
Navic jsme s sebou meli Milenu, ktera nam nechtene pripravila hru proti trudomyslnosti s "rozmotejte mi moje vlasy". Hra spocivala v tom, ze jeji umele prodlouzene vlasy (pozn. autora: prodlouzeni vlasu je "nejlepsi" provadet pred cestou, kde bude stizena dostupnost koupelny, socialniho zabezpeceni, sladkovodniho zdroje, zrcadla, ...) vytvorily chuchvalec a ucastnici meli za ukol tento chuchvalec rozmotat do puvodniho stavu. Idealne bez pouziti zapalovace nebo nuzek. Tato hra se nehraje na cas ani nema casovy limit. Zabrali jsme se do ni tak, ze nam vydrzela az do prijezdu treti lode.
Nadsene jsme zalozili radu na tuto lod. Trochu nas prekvapilo, ze i kdyz lod uz otvirala sve utroby, byli jsme stale jedini, kdo tvorili frontu na tuto lod. Ale setrvali jsme, neb trpelivost prinasi ovoce. Ale ani tentokrat nam nebylo souzeno odjet. Lod byla totiz urcena pro prevoz propanbutanovych lahvi.
Nakonec jsme pristav opustili neco malo po 18. hodine.
Lembaru nas ve 23.15 cekal domluveny odvoz. Asi hodinu nas vezl do apartmenu, kde jsme meli mit rezervace. Jak se ukazalo, tak zadne rezervace ta cestovka neprovedla, nejlevnejsi pokoje byly obsazeny a nabizeli nam pokoj za 70USD/noc, coz Lida nekompromisne odmitla. Po kratke prezentaci pruvodcovy neschopnosti se Lida chopila iniciativy a po tretim telefonatu jsme uz mirili na ubytovnu (100000 rupii/pokoj/noc). Lido, diky {tady ma byt 3-5 vykricniku, ale na nenasel jsem je}.
Ctvrtek 22.9.
Cely den jsme jeli do pristavu, odkud jsem cca v 16:30 vypluli lodi s dalsim 13 lidmi a posadkou na 4-denni plavbu na Flores.
Bych neveril, jak ma Renca rada zviratka. Obzvlaste rybicky. Celou dnesni plavbu je krmila. Je fakt, ze mela trochu nezdravou barvu, ale k veceru, kdyz se more uklidnilo, se opet vratila ke svemu typickemu oblicejovemu zbarveni.
Patek 23.9.
- snorchlovani
- koupani v jezere na jednom z ostrovu
- koupani ve vodopadu
Sobota 24.9.
- koupani na Red Beach
- ostrov Comodo a komodsti draci
Nedele 25.9.
- ostrov Rinca - rezervace s chranenymi komodskymi draky
- koupani na white beach
- prijezd do Labuabajo
Zitra vyrazime pronajatym autem napric ostrovem Flores do patku 30.9. do Maumere, odkud letim nazpet do Denpasaru, Bali a nasledne do Jakarty.
Casove znameni ohlasilo prave dvacetjedna hodin a padesatctyri minut floreskeho casu a ja to balim. Dobrou noc a pekny nedelni podvecer v Cechach.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)